Zimní kráska

Krásnou dřevinu hlohyni šarlatovou můžeme v našich zahradách umístit jako solitér, ale také ji nechat šplhat po zdech nebo z ní vytvořit živý plot. Je zkrátka v tomto směru univerzální. V přírodě rostliny tohoto rodu – Pyracantha rostou v lokalitách od Itálie až po střední Čínu. Rod má šest druhů, většina je doma v Číně. Naše klima pro ně není vhodné, jsou na něj moc choulostivé. To ale neplatí pro hlohyni šarlatovou (Phyracantha coccinea). Té se u nás daří a svůj rod zde důstojně zastupuje.
 
Barevná krása
Jak napovídá její český název, jedná se o příbuznou hlohů. Ale i ostatních rostlin čeledi růžovitých, jako například jabloně, hrušně, jeřábu či skalníku. Dorůstá do výšky dvou až tří metrů. Větve jsou trnité. Má drobné bílé kvítky podobné těm hlohu, kvete velmi bohatě. Listy jsou stálezelené, velké dva až čtyři centimetry, kožovité, během vegetační doby lesklé. Plody jsou z hlediska morfologického posouzení malvice (jako jablka či hrušky). Malé výrazně červeně nebo oranžově zbarvené „bobulky“ (původní druh má červené, vyšlechtěné mají odstíny od oranžových tónů až po žlutou) jsou velké asi půl milimetru. Vybarví se v září a říjnu a vydrží dlouho do zimy. Jsou jedlé, ale v naší kuchyni je nepoužíváme. Poskytují potravu ptákům. Těm rostlina dává též vhodné místo k úkrytu.
 
Různá stanoviště
V okrasném zahradnictví se dá využít více způsoby, snese různá stanoviště. Je mrazuvzdorná. Pokud přece jen dojde někde k umrznutí, rychle regeneruje, vytvoří nové výhony.
 
solitér
–       vysazení do udržovaného trávníku, nižších pokryvných dřevin nebo nižších trvalek, kde tvoří hlavní bod
–       na tyto místa je vhodná, protože je „zabarví“ na podzim, kdy už ostatní sousední rostliny nekvetou
 
skupina
–       hodí se též jako „parťák“ do skupin okrasných keřů zhruba stejné výšky (například ke zlaticím, kalinám či brslenům)
–       keře vysazujeme do vzdálenosti cca 1,5 m
–       pod ně je nejvhodnější nasázet byliny, které kvetou na jaře (třeba cibuloviny)
 
živý plot
–       živý plot volně rostoucí lze vytvářet tak, že keře vysazujeme asi 1 m od sebe, zastřiháváme přibližně stejnou výšku brzy z jara
–       další variantu lze vytvořit tak, že je přísněji tvarovaná, keře vysazujeme 0,5 m od sebe, necháme vyrůst asi do výšky 0,7 m a pak stříháme častěji (na jaře před rašením a pak na začátku léta)
–       doroste do dvou metrů
 
pnoucí
–       zasadíme u zdi nebo libovolné vhodné konstrukce, ponecháváme jen pár nejsilnějších větví a zastřiháváme do plochého tvaru, větve pravidelně přivazujeme (vějířovitě až vodorovně)
–       doroste i čtyři a více metrů