V přirozenosti je krása

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu přijít na nic, co by bylo v běhu času tak proměnlivé jako je ženská krása. Možná i Vy se trápíte v posilovně anebo různými dietami, ve snaze přiblížit se těm vychrtlým kráskám, které na nás zírají prázdným pohledem z mol módních přehlídek. Co by asi řekl Michelangelo, kdyby k němu do ateliéru vstoupila například Kate Moss s přáním nechat se zvěčnit. Možná by jí dal ze soucitu svou svačinu. Pokud by ale ten samý nápad dostala kupříkladu taková

Věstonická venuše, asi by na ni praktikoval malý dvůr a dlouhý bič. Vzpomeňte si třeba na jeho slavný obraz Leda s labutí. Ta dívka má rozhodně k dokonalosti daleko, a přesto se mi zdá velice půvabná. A víte, v čem to vězí?
Není na ní nic ubraného
                             přidaného
                                 zdeformovaného.

Pro krásu se musí trpět?

Jak často používáme tuto větu, aniž bychom jí mysleli něco opravdu krutého. Většinou se jedná o příliš úzké lodičky anebo těsnější korzet. V dobách minulých byla ale spousta žen, které pro takzvanou krásu opravdu trpěly.

Stačí si vzpomenout na Čínu, kde ve snaze docílit malé nožky, svazovaly matky svým dcerám nohy, aby přestaly růst. Když končetiny neposlechly, zlámaly se prsty, aby se daly ohnout pod nohu.

To musel být život!A takovým nožkám se vzletně říkalo lotosové květy. Já bych k tomu dodala, že měly dost prošlou lhůtu, jelikož se deformované nohy často zanítily a půjdeme raději z Číny do světa, kde už se pro krásu trpět nemusí.

Ale je to tak docela pravda? Stačí jen otevřít nějakou bulvární tiskovinu a už se na nás vysypou informace typu 
                                zvětšila si prsa
                                     zmenšila si nos
                                           nechala si vyškubnout žebra, aby byla štíhlejší.

Uvažuji, kam to asi povede. Jestli si konečně člověk stoupne před svým příchodem na svět do té správné fronty. Radím proto, dámy nestůjte na prsa, nosy a plné rtíky. Stoupněte si tam, kde se rozdává rozum.