Uvažovala jsem, jak často člověk používá stejná slova, ale dává jim různé významy. Mezi ně jistě patří i slovo krása. Jednou jím někoho můžeme pochválit, ale můžeme jím i urazit. Stačí jen změnit tón hlasu a věta To je ale krásavyzní naprosto opačně. Zkusili jste například někomu říci – Tyjsi ale krasavec?Myslím, že by to nedopadlo úplně dobře. A přitom bylo použito tak milé slovo. V této souvislosti se mi vybavují lidé, kteří mají potřebu někomu se navlas podobat, a tak trochu to přeťápnou.
Úchvatný jako panenka na hraní
Nedávno jsem viděla na internetu muže, který v touze po dokonalosti měnil plastickými operacemi svůj vzhled. Měl se proměnit ve společníka slavné Barbie. Výsledek byl naprosto katastrofální. On byl však na svou novou vizáž velice pyšný. Až do chvíle, kdy se mu obličej začal pomalu r o z p a d a t. Mimochodem, Barbínek chodí po světě také už několik.
Slalom mezi názory
Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem. Jistě toto rčení každý z nás dobře zná. Jde ale aplikovat i na jiné objekty, než je jen lidský tvor. Co takový abstraktní pojem krása? Každý si přeci pod ní představuje něco jiného. Já například vidím nádhernou krajinu s rozkvetlou loukou. Že je to trochu kýčovitě přeromantizované?
Tak se můžeme zeptat třeba tamhle toto pána. Aha, krása je, když zabere desetikilová štika. No, proč ne. A co říká ten mladík? Krása je vézt si dívkusvých snů v naleštěném bouráku. A co říká ta dáma vzadu? Krása je, když si po práci konečně sednu do křesla a natáhnu si nohyna taburet.
Vždyť říkám, co člověk, to názor. Zkusíme tedy učinit zadost rčení v úvodu našeho článku. Koupíme si nějaký drahý sporťák, naložíme do něj dlouhovlasou, dlouhonohou blondýnu, dorazíme k rybníku, za kterým se rozprostírá květy pokrytá pastvina, sedneme si do křesla a nahodíme pruty.
Uznávám, je to tak trochu křeč.