Reportáž z prken, která znamenají svět

Možná si říkáte, jaké by to bylo zajít si na nějaké divadelní představení, zkusit nový, zatím nepoznaný druh zábavy. Nevíte ale, co od toho očekávat? Nejste si jistí, zda je to pro Vás to pravé? Přečtěte si následující reportáž, která Vám poskytne základní vhled.
karnevalový kostým s maskou
Když přijdete: Při vstupu do foyer zakusíte útok na téměř všechny své smysly. Čich upoutá dynamická směsice parfémů, které nelze za žádných okolností uniknout, přesto zůstává svým zvláštním způsobem přitažlivá. Zrak až přechází z množství nápadných slavnostních látek, barev, vzorů a střihů, do kterých budoucí publikum zahalilo své postavy. Některé modely nádherné, až se tají dech, jiné inspirativně originální, u dalších pochybujete o psychickém zdraví jejich nositelů. Opravdu nepřeberná přehlídka.

Krom oděvu se nelze nezaměřit na výrazné, mnohdy dramatické líčení přítomných dam a je doplňující vlasové kreace. Pokud se v této záplavě vjemů neztratíte, zkuste si uvědomit nápor, který zažívají Vaše uši: nepochopitelně harmonická kakofonie hlasů, různého cinkání a šoupání, ve které se mísí jisté příjemné napětí z očekávaného a zároveň neznámého.
smějící se maska s vinnou révou
Představení: Usazením se na své místo odpočinek od dojmů nenastává, ty se jen trošku pozmění. Ze všeho nejdřív se zaměříte na scénu, její rozložení a kulisy. Je scéna moderní, nebo nás zavede o pár století zpět? Je zde spousta rekvizit nebo se bude jednat o minimalistický kus? A už se do hry dostávají první tóny a do práce se dává náš sluch. Postavy před našima očima defilují v promyšleně navržených kostýmech vtahujíce nás tak do svého příběhu. Prostřednictvím hereckých výkonů můžeme pocítit pestrou škálu emocí, v jednu chvíli se smát, pak zase plakat, zažít strach, odpor i hrůzu. Nezřídka se stává, že najednou v přehrávaném rozpoznáme vlastní situaci, poznáme v něčí roli svého známého, či dokonce sami sebe.

A to je zvláštní zážitek, zarážející, urážlivý nebo naopak uklidňující v tom, když si uvědomíme, že se svým problémem nejsme sami na světě, ale že už ho možná řešilo mnoho lidí před námi.

O přestávce: Dojmů, vjemů a počitků je najednou tolik, že nezaškodí dát si krátkou pauzu. Trochu se osvěžit, posilnit třeba skleničkou vína, aperitivem nebo slanými tyčinkami. K tomu nezbytná příloha v podobě společenské konverzace, vyměňování názorů na zatím zhlédnuté, docela dobře možné je i náhodné setkání s někým ze známých.
auditorium divadla
Strhující závěr: Vracíme se zpátky do sedadel s jedinou otázkou v hlavě: Jak to dopadne? Máme na to jistě svůj názor, který se může, ale i nemusí protnout s realitou. Znovu se setkáme s nám již známými postavami, ke kterým jsme si mezitím vytvořili specifický vztah. Opět se vrháme do vod plných nečekaných spodních vírů, náhlých vzedmutí a zrádných jezů. Je však možné, že se ocitneme ve stojatých vodách něčeho, co lze vyřešit jen s obtížemi, ale také, že doplujeme až do klidných vln přístavu. Není vyloučeno, že v závěru dramatického kusu prožijeme nepopsatelný, intensivní a osvobozující pocit očištění. Kvůli tomuto pocitu zcela určitě stojí za to divadlo navštívit.

Ať tak, či tak, v každém případě chrám kultury opustíte poučenější, citově obohacenější a s touhou se vrátit, buď k témuž, které prostě budete muset zažít ještě jednou nebo také k prožití zbrusu nového, uchvacujícího dobrodružství.